O nás
Jsme malá, rodinná chovatelská stanice, chováme s láskou Cane Corso od roku 2002. Pro nás vyjímeční psi.
Rukama nám prošlo již mnoho skvělých CC na které s láskou vzpomínáme ... Ch Chicory, Ch Peek ....
I když chováme málo - větsinou 1, max dva vrhy ročně, snažíme se o to, aby byl chov přínosem pro krev, typ a zdraví CC. Chci, aby CC bylo stále to staré CANE CORSO jaké jsem poznala v Chicory ( Z Máchova kraje) - typem, a hlavně jejich milující povahou ke své rodině, svým dětem, a přesto zůstali i přes to všechno hlavně ostražitými ochránci, hlídači, prostě tím, k čemu byli po dlouhá leta šlechtěni a co z nich poslední dobou, jak sleduji, nějak vyprchává ..stává se z nich gaučový pes a to by byla velká škoda. Typické CC není typem hlavy Boxer, ani Labrador, ani doga, ani Bulmastif ... ani jiné plemeno. Je a má to být stále ten starý MAJESTÁTNÍ : Pan PES ! Naši psi jsou jak já jim říkám "klokani Z Hrdlořez" psi plní temperamentu a pohybu.
Dbáme na co nejlepší výběr krycích psů pro naše fenky (zajímavé, nepříbuzné krve - barva krycího psa je pro mě zcela nepodstatná - postatný je charakter, silná kostra, správná modelace hlavy a linie krve ), jezdíme často na krytí i do zahraničí, do Itálie do země původu. Naše odchovy také působí v zahraničí.
Nejsem zastáncem klasických kotcových odchovů a naši psi žijí prostě s námi doma (i když každý má svůj výběh a své místo :-)). Mají vstup do domu i na dvůr a zahradu. Při více početné směčce bychom se jim nemohli patřičně věnovat - tito psi doma je pro nás maximum na procházky, hry a mazlení .. mám je prostě ráda kolem sebe, proto tu přeci jsou, aby byli naši kamarádi a současně báječní ochránci a hlídači.
Uvítáme u nás doma každé případné zájemce o CC - velmi rádi si sedneme a popovídáme o plemeni.
Jak se k nám vlastně CC dostali
O svého předchozího psa jsem tragicky přišla (byl to Bandog) a hned jak jsem řvoucí přišla z veteriny, už jsem držela Svět psů a listovala na inzeráty, pochopitelně jsem na to ani neviděla, a hledala dalšího Bandoga. Jenže pak přišel můj manžel, spolu s mojí stejně uřvanou malou dcerou a podával mi Zpravodaj Moloss klubu, nalistovaný na stránce s CC - "ten pes vypadá jako byla naše Betynka,viď !!"- povídá a já s těma zarudlýma očima koukám a opravdu, jen trochu rozdíl, ale skoro stejně. No a v tu chvíli bylo rozhodnuto, náš příští pes bude CC. Hned druhý den jsem začala telefonovat a vyžebrala schůzku u Bajerů. Psal se rok 2001
Už když jsme vstoupili na dvorek,věděla jsem, že toho psa chci. Jenže jsme si museli na tu naší holku ještě 3 měsíce počkat, byla to pro mě moc dlouhá doba, koukat na prázdné místo v kotci a opuštěnou boudu. Ale stálo to za to!! Za čtvrt roku jsme si domů vezli plavou kuličku jménem Chicory ( Čekanka - taky jsme na ní čekali ). Musím teď s odstupem opravdu uznat, že povaha CC a Bandoga je úplně o něčem jiném. Správně vychovaný Caník je pohodář, nemusíte neustále hlídat, jestli v dálce někdo nejde, že by mohla nastat rvačka. To jsem zjišťovala s úžasem, že při procházkách s ní mám klid a čas se taky koukat po přírodě. Doslova pohoda. Jak rostla, rostla do krásy, já začala trénovat na výstavy ( které jsme před tím prakticky neznali ) a „Chichňa“ začala sbírat první úspěchy. Taky jsme pilně trénovali na zkoušky z výkonu a měla hned 3, první složila již ve svých 10. měsících, což se ještě dlouho žádnému CC nepodařilo překonat. Ted jsou již více vidět na cvičákách.
Chichňa byla naše Dáma s velkým D ( rozený vůdce psí smečky, je velice dominantní sebevědomá fena ), která se u nás často schází - mám hodně kamarádů s CC. Milovala celou rodinu (obzvlášť naší dceru-na tu dohlížela jak ostříž, byly neskutečná 2 a moje dcera, ted už dospělá jí má vytetovanou na paži..tak moc ji milovala....),pár přátel okolo ale cizí ji absolutně nezajímali,i když ji obdivovali, jak je krásná ( a já bez uzardění potvrzovala - to tedy je, vždyť dostala za rok 2003 2.místo v soutěži TOP Cane Corso o výstavně nejúspěšnější fenu. Měla plný služební výcvik, byla super hlídač domu, a nás. Byla matkou našich prvních odchovů-počátkem chovu CC u nás doma a startem velké, pro mě doživotní lásky... jménem CANE CORSO.
Když jsem si přivezla domů svého prvního CC, byla nadšena jen část rodiny ( dcera a manžel ). Jelikož bydlíme s mými rodiči, ti tak nadšeni zpočátku nebyli. Pes a doma v bytě, nepředstavitelné ( vždy naši NO byli venku ). A Chichňa šup do obýváku - sice i na dvorek, ale tak napůl. A jak plynul čas, začala chodit i k našim nahoru, postupně i spát ( když ono jak jste odjeli, tak by jí bylo dole samotné smutno ), a "ty jí nedáváš žádné dobroty !"( pojď chudinko na šunku ). Postupně si omotala kolem prstu ta naše šmudla všechny. Pak přišel Pikolík, už do zajetého ( v domácnosti se změnilo pouze to, že koberce nápor dvou psů opravdu nemohly unést a nastoupilo lino a plovoučka ), teď byli tu oba, a oba spali v naší nepřítomnosti nahoře u našich.
I můj manžel si zvykl, že při tom všem úklidu je sem tam nějaký chlup, moje dcera si se všemi psy hraje na krám a na prodavačku, občas taky nosí klobouky a brýle ( snášejí to s naprostým klidem ), musí koukat, jak jim ta panenka Bárbí cosi vykládá, jsou prostě členy rodiny i když zde vládne neúprosný zákon smečky, na který dohlížím pevnou rukou já jako šéf.
Tyhle psi mi dávají moc,a jsem ráda,že jsou to právě CC, ta „banda“ jak jim říkám. Nakonec to shrnu ještě větou, kterou pronesla tuhle moje mamča: Já už vím, proč máme doma tyhle psy. Ty si kompenzuješ ty koně, co jsi vždycky chtěla !
